Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ve své podstatě popové album, které má na svědomí několik zajímavých figur z domácí hardcoreové nebo alternativní scény, spatřilo světla světa poměrně nedávno, ale už před rokem bylo jasné, že se u PRODAVAČe opět něco bude dít. Na minulém „Fluff Festu“ mi jeho výtečný koncert připomněl rok 2011. Tehdy kolem mé hlavy projelo EP „Duchové“. V té době šlo ještě spíše o projekt, než o kapelu, za kterým stál jeho duchovní otec Šampón (ex-SPORTO) téměř v osamocení. Dnes tu máme už regulérní kapelu, která neztratila nic z civilnosti, která byla pro PRODAVAČe i v minulosti více než příznačná.
„Malý ráje“ si mě získaly hlavně textovou blízkostí a za hlavu házím to, že se v nich „zpívá“ stále v jedné lajně, která pluje uprostřed hudební hmoty, jenž připomíná spolky typu TATA BOJS. Taková městská pohodovka ze života, která mi v něčem neuvěřitelně sedí. Jednoduchá rytmika, sem tam nenásilná kytara, melodické klapky tu hrají druhé housle. Důležitá je atmosféra toho, co každý, kdo už má maturitu, moc dobře zná. Mládí se někdy v minulosti splašilo a vy si připadáte, že stále běžíte, byť občas zakopáváte. Toto je takové zakopnutí, ve kterém máte čas se při vstávání podívat na svět kolem sebe a dát o tom výpověď. Jestli je to elektro, pop nebo post punk je vlastně jedno. Je to člověčí svědectví o této době, které je mi více než blízké.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.